Love the way you look at me (4)

12. february 2014 at 7:51 | Jamie Montek Williams |  Love the way you look at me
Nevím, jak moc a jak často budu na tento blog přidávat. Jamie mi postupně přerůstá přes hlavu a ničí mě, proto jsem se rozhodla to znovu zkusit. S novou přezdívkou a na novém blogu. Pokud se někdo přesune tam na blog, budu ráda. Nevím, jak dlouho mi ten blog vydrží, ale vím, že Fox Drake je už teď část mě.
Tady máte čtvrtý díl.

"Máš tu návštěvu. Nějakého... kluka." Při posledním slově matka tlumí hlas do sotva slyšitelného šepotu. Dívka se vyděšeně zvedá do sedu na posteli a opírá se lokty.
"Cože?" ptá se tlumeně. Není si jistá, zda dobře rozumněla a už vůbec si není jistá, jestli si vůbec může nárokovat tu naději, že by přišel on. Thom. Její Thom.
"No," přitakává žena důležitě a poté hlavu ze zárubně stahuje, aby ke komusi za sebou promluvila. Dívka jen zmateně hledí rozšířenýma očima na dveře a modlí se, aby to byl on, aby mu vše mohla vysvětlit a aby ji pochopil. To hlavně.
Po chvíli se ona dřevěná deska znovu odklání a dovnitř vážně vchází on. Má pocit, že brzy omdlí. Před očima ji tančí tmavé jiskřičky, srdce ji splašeně buší a má pocit, že omdlí, nebo se pozvrací.
"Ahoj," zdraví chlapec tiše a bosky pomalu ťape směrem k její posteli. Sjíždí ho pohledem, snaží se zapamatovat si každou jeho vlastnost, sebemenší rys, od ponožek s hamburgry, přes černé džínsy, po svetřík, který vypadá jako pyžámko. Několikadenní strniště mu na vzhledu vůbec neubírá, dalo by se říct, že právě naopak. Snaží se promluvit, ale v krku má tak vyschlo, že z ní vychází jen jakési neidentifikovatelné zachroptění. Ale zdá se, že Thom chápe. Váhavě si sedá k ní na postel a jen na ni starostlivě hledí. Miluje jeho starostlivý pohled, jeho vyděšené modro-zelené oči, které hledají jakýkoliv náznak toho, že něco není v pořádku. Ale zdá se, že se nic nestalo. Tedy, kromě toho, jak neskutečně vyhublá je. Jak strašně vyděšeně vypadá a jak moc nevinná se zdá. Opatrně zvedá ruku a hřbetem ruky jemně přejíždí přes její lícní kost. Pod jeho dotekem se chvěje, ale on se snaží být něžný, chová se k ní jako k porcelánové panence.
"Jsi tak křehká..." přerušuje ticho jeho kolísavý vykřičený hlas, přičemž pohledem se neustále vpíjí do jejích očí, které si ho skoro až vyděšeně prohlíží.
"Omlouvám se." Konečně je ze sebe schopná vydat alespoň nějakou rozumně znějící větu, která je dokonce proložena tou správnou intonací, ale i tak to není zrovna to, co chtěla říct.
"Za co se omlouváš?" ujišťuje se tiše chlapec, ačkoliv si je víceméně jistý, že ví, o čem jeho slečna mluví. Ani on nijak nezvyšuje hladinu hlučnosti, nechce přivolat nikoho nepovolaného k jejich rozhovoru.
"Za to, že jsem to neunesla. Že jsem se vzdala..." Tak moc se stydí za svou slabost! Za to, jak uboze se cítí, jak vyděšená je! A obzvláště za to, že se šikaně nedokázala postavit, ne po boku Thoma, a místo toho radši utekla domů a zahrabala se do své postele, pod peřinu, jako nějaké ubohé vystrašené zvířátko.
"Já ti to nevyčítám. Chápu tě. Ale chybíš mi." Poslední slova je schopný jen zašeptat sotva slyšitelným tónem. Není si jistý tím, proč mu tato slečna chybí. Možná proto, že je - nebo spíše byla - jeho přítelkyně, ačkoliv on ji bere stále za svou a přivlastňuje si ji. Dívka hledí chlapci uraženě do očí a pak skoro neslyšně hlesá:
"Víš, jak strašně moc chybíš ty mně?" Thom jí hledí do očí a opatrně se k ní naklání. Ona se nebrání, je plně připravená ho políbit, propojit jejich rty a zase doplnit jejich sloučení duší, doplnit část svého srdce, která je u něj.
"Thome..." šeptá dívka tiše a zvedá ruku, aby mu mohla projet jemné vlásky na jeho šíji, a tím gestem si ho k sobě přitáhnout. Miluje tuto možnost, dotýkat se ho na tak inimním místě, protože jen ona sama ví, jak je tam citlivý.
"Neboj se," konejší svou dívku něžně a přejíždí ji konečky prstů po tváři, přičemž se spokojeně usmívá, oči se mu podivně lesknouce.
"Nebojím se. Jsem u tebe," stíhá mu ještě odpovědět těsně před tím, než Thom překonává vzdálenost mezi jejich rty a něžně ji líbá. Nejprve v dětském polibku se sevřenými rty, který poté narůstá do norálního polibku. Překvapivě je to ona, kdo dělá první pohyb se svými rty proti těm jeho, přičemž on nezůstává nic dlužen a taktéž ji líbá.
"Mám pro vás nějaké sušen - no, co se to tady děje?!"
 

3 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | Email | Web | 4. march 2014 at 20:53 | React

pro mě budeš dycky Jamie.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement