Love the way you look at me (2)

12. january 2014 at 12:09 | Jamie Montek Williams |  Love the way you look at me
I always thought
Tenhle díl je sice neskuteččně krátký, ale přijde mi smutný...

DALŠÍ DÍL = 3+ KOMENTÁŘE!!!


"Ty chodíš s Thomasem?"
"Co je to za blbost?"
"Vždyť je úplně jiná kategorie než ty!"
"Jak se odvažuješ?"
Všechny tyhle otázky a nechutné narážky na moment přerušuje příchod profesorky, kterou měla ráda. Jenže teď na ni jen přejíždí ignorujícím pohledem a nijak nezabraňuje urážkám, které neustále prší na dívčinu hlavu. Asi v půlce hodiny to vzdává, zvedá se na roztřesené končetiny a rozbíhá se ze třídy směrem na záchod, kde se ani nezabývá zamčením dveří a jen klesá k míse, kterou objímá a vrhá káčatům.
Nedokáže svou reakci udržet, bylo ji z toho všeho na zvracení, muselo ven i to málo, co za dnešek snědla, zatímco jí po tvářích tečou slzy. Nechápe, jak lidé mohou být tak zlí!
"Co tu děláš?" přerušuje ticho jeho hlas, Thomův, jejího miláčka. Vyděšeně sebou trhá a otírá si pusu, přičemž se stydí sama za sebe. Jak ji mohl načapat v takto nedůstojné pozici? Klečící u záchodu, pusu ještě ušpiněnou a celá ubrečená?
"Nedokážu to unést..." šeptá vyděšeně a neodvažuje se mu pohlédnout do očí. Slyší jeho přerývavý nádech a zmatené zalapání po dechu.
"Co nedokážeš unést? Je to jen ze začátku, než si na nás zvyknou..." přesvědčuje ji, aby našla sílu bojovat. Ale ona ji nevidí. Bojí se, že tady ta síla není. Vždyť nebýt onoho neznámého šmíráka, nikdy by Thoma neoslovila... Tak proč teď má pokračovat?
"Já vím, že to přejde, ale vždycky jsem byla neviditelná, ignoroval jsi mě i ty a tohle... Je to tak strašně nenávistné!" postěžuje si nakonec.
"To znamená... že to vzdáváš?" ptá se zmateně chlapec, možná i s trochu vyděšeným podtónem. Ona nechce. Všechno v ní se proti tomu bouří, nechce se ho vzdát, když ho konečně našla, ale je to silnější než ona. Ten vcítěný strach, neopouštějící hrůza, bolest z jejich slov.
"Nedělej to..." prosí ji bezmocně. Rve jí srdce, že ho vidí takhle zlomeně, že ví, že je to její vina a že to ona mu takhle ubližuje, ale nemůže si pomoct, ten strach... Ten strach je příšerný. Sžírající.
"Jak myslíš. Já na tebe počkám," slibuje, hladí ji po tváři, naposledy ji hledí do očí a pak se otáčí a rychle odchází ze záchodů.
Je konec. Konec.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | 12. january 2014 at 13:31 | React

I když tam hlavní hrdinka -> zvrací :'D a Tomáš se náhodou objevil ve stejnou chvíli na dívčích záchodech ...
tak se mi to líbí :'D
Těším se na další díl, stříbro.

2 Arthur Arthur | Email | Web | 16. january 2014 at 16:55 | React

*píše si za uši, že nesmí zanedbávat blogy svých milých.*
Zasazuješ do téhle povídky sebe? Své pocity?
Nevím, ale jestli se cítíš takhle, tak ti chci pomoct. Asi proto, že mi takhle pomohl můj kamarád - taktéž bývalý přítel (jestli mohu na tohle upozornit).
Nechci, aby ses cítila tak, jak popisuješ.. Vzít si k srdci kterékoli slovo, není zdravé.
Cítím z tebe smutek, honey.

3 Jamie Montek William Jamie Montek William | Web | 17. january 2014 at 10:53 | React

[1]: No jo, co naděláme. Nemá se zvracet. ;) :D

[2]: Já tvůj taky zanedbávám, zlato a je mi to líto... Ano, jsou tam i mé pocity, ale je to vymyšlené.... Především jsou v tom vsazené mé pocity...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement