Love the way you look at me (1)

11. january 2014 at 13:11 | Jamie Montek Williams |  Love the way you look at me
I always thought
Volné pokračování povídky Díky šmíráku, který byl pro Stylesovou. Stejně jako tahle povídka je pro ní. Toto je první díl, nevím, kolik jich bude, ale... Nějak to dopadne.

"Co děláš?" chichotá se Thom, zatímco trpělivě drží, zatímco mu přes hlavu přetahuje mikinu a pak ji navléká sama sobě. Lidé na školní chodbě se ohromeně zastavují a neskrývaně na ně zírají. Přijde jim to snad proti pravidlům, že se ona opovažuje takhle chovat k někomu, jako je on a on se vůbec nebrání. Copak je normální, aby ho svlékala na chodbě?
"Je mi zima, půjčuju si tvojí mikinu. A ukazuju jim, že jsi... no..." Dívka postupně sníží tón hlasu, až zcela umlkne a stydlivě se na Thoma podívá, načež schová tvář do ukořistěné mikiny.
"Tvůj?" zasměje se chlapec, když odhadne, co chtěla říct. Jakmile přikývne, o krok k ní přistoupí a přede všemi ji obejme, nezajímajíc se o polohlasné otázky směřované na něj a urážky směrem k ní.
"Jsi můj?" S touto otázkou k němu zvedne svůj pihami posypaný obličejík, nyní celý červený a zcela zřetelně stydlivý, přičemž se lehce usmívá, možná i trochu bojácná z odpovědi.
"Samozřejmě, nedokázal jsem ti to u vás jasně?" zasměje se tiše, otázku určenou jen pro její uši a pak udělá něco, co nikdo z okolí nečekal. Pomalu vezme její tváře do dlaní, něžně se na ní usměje a poté propojí jejich rty. Ty jeho jsou horké, měkké, uvolněné, stejně tak jako polibky s příslibem lásky, zatímco ty její jsou lehce vyděšeně sevřené. Bojí se. Sama neví čeho, nejspíš tak nějak všeho dohromady.
"Jsem rád, že jsi mě poprosila o doprovod," usměje se na ní, pak se odtáhne a zmateně vykulí oči na to shromáždění kolem.
"Eh," vydá ze sebe překvapeně a nechápavě, možná i nervózně se ušklíbne. Jistěže věděl, že jejich vztah nebude peříčko a že na to budou lidé reagovat rozporuplně a především záporně, ale doufal, že to pochopí. Ona se také rozhlédne a jakmile si všimne, co se kolem nich děje, vyděšeně a snad automaticky se přimkne k Thomasovi. Neobjímá ho, skoro se ho nedotýká, jen stojí těsně vedle něj a bojácně se rozhlíží, přičemž doufá, že to nějak vyřeší. Nemá ráda spory, proto radši ve škole bývá neviditelná, alespoň poté ostatní nemají důvod se do ní navážet a urážet jí, takhle je víceméně v bezpečí a klidná... Bylo jí jasné, že tím, že si dovolí mít Thoma ráda a že jemu dovolí, aby její city opětoval, roztočí jakýsi lehce nebezpečný kolotoč, ale nečekala, že to bude takové. Skoro až cítí tu nenávist, která je jejím směrem vysílaná ze všech stran a to se jí nelíbí. Zvykla si už na svůj klídek, kdy ji všichni ignorovali a nic moc se nedělo, měla svůj klidný život... Věděla, že se to změní, ale i přesto je tím šokována.
"No vystřelte!" houkne na ně Thom silným hlasem. Oni sebou vyděšeně cukají, skoro všichni, a zbaběle sklání hlavu k zemi, přičemž ho okamžitě poslouchají. Pořád má autoritu.
Jakmile jsou sami, dívka se zase začíná vyděšeně třást. Thom se na ni vyyděšeně otáčí a když registruje, jak se chvěje, jen si ji bere do objetí.
"Neboj," snaží se o ukonejšení, ale to nepřichází. Je vyděšená, bojí se, hrozně se bojí toho, co může přijít. Jistě, miluje ho - nebo si to přinejmenším myslí, ale nechce, nesmí dovolit, aby jí to přerostlo přes hlavu. Nestalo se to ale už náhodou?
"Zvoní, utíkej do třídy..." pousměje se na ní láskyplně a pohladí ji po zádech. Nespokojeně se na něj usměje, ale pak přikývne a vydá se chodbou ke své třídě. Neví, co na ní ve třídě, v obklopení jejích spolužáků, čeká. Ale ví, že to nebude nic pěkného.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | 11. january 2014 at 15:20 | React

Děkuju zlato, vlastně stříbro :')
Pokaždé, když píšeš pro mě,
je to tak milý, hezký, něžný ... hrozný slova, ale snad víš, co si pod nimi představit :')
Těším se co bude dál :'*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement