November 2013

He's away. But I'm still here

30. november 2013 at 11:02 | Jamie Williams |  Stories.
Ano, to je další zamilovaná. Pardón, pardón.... *chrání se před ukamenováním*

I still love you

30. november 2013 at 11:00 | Jamie Williams |  Stories.
Další zamilovaný slaďák? Ano, máte pravdu. Ale já si nemohu pomoct. To je tak, když je člověk zamilovaný, víte? Mám jich ještě h-o-o-odně, takže očekávejte dost povídek tohoto typu :'3
Luv ya all.

Neštěstí ve štěstí

29. november 2013 at 16:57 | Jamie Williams |  Stories.
Miluju ho... A je hrozně těžký si to uvědomit, přiznat to sama sobě... Myslela jsem, že jsem se z toho po skoro dvou letech vyhrabala. Ale ono ne.

I love him. But he is ignorant!

27. november 2013 at 20:06 | Jamie Williams |  Me & everything about me
Ha! Obrázky už se mi objevily! -> Myslím ty, co jsem na blog dávala včera. zajímavé, že? Argh, tak ráda bych vám sem dala dva dokonalé wally, které mi dělaly mé předrahé a úžasné kamarádky, ovšem abych zanechala jeho identitu inkognito, nezveřejním to, takže smůla. Ovšem musím vám říct, že dneska jsem se ve škole málem rozplynula (že Styles?). Chápete to? On se na mě usmál!!! Proboha, já z něj měla totální heart attack...
Prostě... On je tak dokonalej, chápete to? Já ne... Už tři roky je můj crush. Tři roky ho nadevšechno zbožňuji a mám pocit, že asi nastal čas mu to oznámit...
Článek by byl delší, ale blog si dělá co chce a maže si mi co chce, takže se omlouvám ....
Nevím, zda vás baví číst kecy obyčejný zamilovaný, ale co především, weird puberťačky, ovšem zda ano -> dejte mi vědět do komentáře. Děkuji!
Jamie

Dear heart... Why I must love this ignorant?

26. november 2013 at 17:07 | Jamie Williams |  Me & everything about me
Tak fajne, musím se vypsat. Jak se sepisuje článek? *horečnatě přemýšlí*
Vůbec nevím, co vám sem psát. Jenom vím, že se potřebuji vypsat. A děkuji své drahé Stylesové, že ho se mnou řeší, i když už to je otrava (nejspíš, do hlavy jí nevidím) a pak jednomu paňáčkovi s pleškou (snad víš), za to, že jsem se mu mohla vypsat.
Mno, náš drahý pan O. mě stále neuvěřitelně irituje, tak moc, až to bolí. Už tři roky je můj crush, chápete to? Dlouhý tři roky a pořád se nic neděje... Ach jo! x.x
Mám spoustu nápadů na povídku (UŽ MI FUNGUJE WORD, ACH DÍKY MAMINKO!) a ano, většina se točí kolem O., ale nějak... Se mi nechce je sepsat, ani nemohu. Um, kill me, please.
No nic, byla bych se víc rozepsala, ale musím jít dělat úkoly do ZSV (kill me again). Takže jen obrázky a pak pac a pusu.
Fajn, obrázky nahrát nejdou -.- Dám vám je sem zítra! ;))

Pohádky bratří Grimmů

19. november 2013 at 13:00 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Pohádky bratří Grimmů
Autoři: J. & W. Grimm
Nakladatelství: Aventinum
Rok: 2012
Stran: 192

Tato kniha je sborníkem pohádek napsaných bratry Grimm. Četla jsem jí jen proto, že jsem jí měla v povinné četbě a hlavně proto, že pohádky mám ráda a tyto jsou poměrně známé.
Většinou z nich jsem znala, ovšem některé s malými obměnami.
Nejvíce se mi líbila asi pohádka o Kocourovi v botách, kdy jsem obdivovala jeho vychyralost a to, jak lehce si každého dokázal podmanit, aby dosáhl toho, co chtěl.

Hodnocení: 4/5

Tanec trosečníků

18. november 2013 at 12:57 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Tanec trosečníků
Autor: Iva Procházková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok: 2006
Počet stran: 272

Tato spisovatelka má vždycky tak zajímavé příběhy a děje! Už jenom proto, že jsem od ní četla už jednu knížku a to Nazí, rozhodla jsem se vzít si i tuto.
Už od začátku, kdy jsme začali sledovat osud romského chlapce Mojmíra jsem se do děje zamilovala. Mojma vyrůstal v dětském domově a to ho poněkud zranilo, jenže i tak se snažil normálně žít a nenechat se ovlivňovat předsudky společnosti, které ovšem někdo bral a to jenom proto, že je "cikán".
Posléze Mojmír odjede za jednou paní do hor, kterou láskyplně nazývá babičkou a která je smrtelně nemocná a to ho zachrání před pandemií, která zachvátí nejen Čechy, ale celou Evropu. Nikdo neví, kde se vzala, čím se přenáší a nikdo ani nezná lék, takže je panika jasná.
On si tam v horách přežívá, babi bohužel umře a na něj pomalu začne doléhat samota. O nikomu z jeho přátel nic neví, všichni, které znal a měl rád nejspíš zemřeli, což ho zranilo. Posléze zatouží po lidské přítomnosti, seznámí se s několika dalšími lidmi a nakonec, když už je nemoc u konce, spolu s Vaškem a Jesikou, dvěma lidmi, které zachránil, popřípadě našel, dojedou do Prahy, kde Vaška jeden šílený hygienik zabije. S Jesikou začnou sami přežívat a v tomto okamžiku kniha končí, nezmiňuje se tam, jak jejich společný život pokračoval.

Autorka zase prokázala své kvality, nejenže si vymyslela jakousi pandemii podobnou moru ve středověku, ale zase bravurně všechno zvládla.


Mé hodnocení: 4,5/5

Padlí andělé 1

17. november 2013 at 12:55 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Padlí Andělé 1
Autor: Thomas E. Sniegoski
Nakladatelství: Cooboo
Rok: 2011
Počet stran: 413

Děj vypráví o mladém Aaronovi, který je potomkem anděla a lidské ženy, tedy že je Nephilim. Na toto téma je tolik a tolik knih, že jsem se rozhodla si to přečíst jenom proto, že to všichni doporučovali. Dle mě se to hrdě může zařadit hned za sérii knih o Noře a Patchovi, která ovšem sbírá veškeré ceny.
Moc se mi líbí, jak hlavní postava mění své názory na to, že by vážně jeho otec mohl být Nephilim a oceňuji to, jak autor popsal jeho emoce, třeba ve chvíli, kdy Mocnosti zabili jeho nevlastní rodiče a unesli malého brášku.
Kniha je velmi pohodová, čte se prakticky sama a člověk nad ní nemusí moc přemýšlet a strany, jejich počet jen lehce převyšuje čtyři sta, ubíhají prakticky samy. Je to poněkud oddechová četba, která vtáhne do děje, takže doporučuji.

Hodnocení: 4/5

Dodatek: Argh, ten kluk na obálce.... *le slint*

Obraz Doriana Graye

16. november 2013 at 12:40 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Nakladatelství: Lidové nakladatelství
Rok: 1972
Počet stran: 245

Kniha vypráví o životě tří přátel, Basila, Doriana a Harryho. Vše začíná, když Basil namaluje portrét toho překrásného mladíka Doriana a Harry má k chlapci prupovídku, kdy vyzdvihuje jeho krásu a mládí, ovšem souběžně ho varuje před tím, jak je mládí krátké a krása pomíjivá.
To chlapce vyděsilo a když Basil domaloval další obraz, pronesl troufalé přání, aby stárl obraz a ne on, což se mu splnilo a nakonec to vedlo k zabití sebe samého.

Tato kniha ve mně zanechala podivnou směsku pocitů. Vůbec nevím, co si o tom myslet. Jistě, líbilo se mi to a moc, Harry byl úžasný, tak přímý a kritický, sebezesměšňující a vždy věděl, co říct a ke komu si to mohl dovolit. Basil se mi zdál poněkud hloupoučký a ačkoliv mě jeho smrt šokovala, nezasáhla mě tak, jak by se asi dalo čekat. A Dorian... To je kapitola sama o sobě. Ten chlapec byl v leckterém ohledu tak troufalý a smělý, přičemž si stále uchovával naivitu a lásku k životu! Ve chvíli, kdy prohlásil, že se zamiloval do té kabaretní herečky jsem uvažovala, zda se zbláznil, vždyť jí znal jen pár dní! A poté, když se zabila... Jeho absolutní nedostatek emocí mě silně zasáhl.
Celkově se mi kniha líbila, to ano, ovšem když se na to podívám z různých úhlů... V některých částech mě ten nedostatek citů skoro smetl, zatímco v jiných ty emoce tak silně vyzařovaly... Nevím, vážně ve mně vyvolala rozporuplné pocity a ačkoliv jsem jí četla už pár dní zpátky, stále nad tím musím pořád přemýšlet.


Hodnocení: 5/5

Křídla

15. november 2013 at 14:52 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Křídla
Autor: Aprilynne Pikeová
Nakladatelství: Fortuna
Rok: 2012
Stran: 294

Původně jsem si tuto knihu vzala jenom proto, že se mi líbil obal. Ano, jsou zvláštní důvody proč si v knihovně vybrat knihu. Ale jsem ráda, že jsem na to dala a vzala si jí domů, protože ve chvíli, kdy jsem se do děje začetla jsem ani nestíhala sledovat, jak rychle mi stránky ubíhají.
Vlastně se jedná o to, jak vílí holčičku podstrčí lidským rodičům a sleduje se, jak ona žije svůj život. Samozřejmě o tom neví, takže tím je to ještě zajímavější. Přestěhují se do města, kde začne dívka chodit do školy (měla domácí výuku) a tam potká velmi milého chlapce Davida, který se do ní zamiluje. Ona na sobě začne pozorovat změny, například to, že jí ze zad vyroste květ, že nejí určité jídlo a preferuje zeleninu, že nemá krev, ale podivnou mízu a v neposlední řadě to, že nemá srdce. Začne se starat o to, co vlastně je a v lese u jejich starého domu, kde vyrůstala potká milého strážce Tamaniho, který jí vše vysvětlí.
Po menší bitvě s troly, kteří se neštítí ničeho a klidně ublíží jejímu otci, popřípadě se jí pokusí i s Davidem hodit do řeky s kamenem u nohou a zabít, se většina vyjasní.


Ten nápad, že to nejsou obyčejné víly, ale florely, se mi vážně líbil. Vždycky jsem si myslela, že víly patří spíše k rostlinám a tady to tak bylo, takže za tohle rozhodně palec nahoru. Děj byl ovšem z jednoho hlediska poměrně nudný, dva kluci se do ní zamilují, ovšem na druhou stranu byl zajímavý, takže mé hodnocení: 4/5.

Dabing, nebo titulky?

15. november 2013 at 14:47 | Jamie Williams
Jak jste si asi všimli, hodlám se věnovat tématu týdne. Nu, co k tomu dodat. Pro někoho, kdo je začátečník a anglicky neumí, je dabing nejspíš lepší. Může si u toho dělat cokoliv, přemýšlet nad čem chce a jenom poslouchat. Jistě, občas to taky tak dělám, obzvláště jsem takhle činila, když jsem byla menší a nechtělo se mi číst titulky. Jenže poslední dobou preferuji titulky, nebo ještě nejlépe celkově originální znění. (Ty ručičky v hello mě dost slušně iritují). Jelikož chci dělat po maturitě rok jako au-pair v Anglii, popřípadě Irsku, myslím, že by se mi angličtina hodila no. A právě proto se jí snažím cvičit kde se dá a k tomu jsou filmy jedno z nejjednoduších cest.
Takže jednoznačně jsem zastáncem titulek a originálního znění, protože někdy je i ten dabing tak otřesný! Třeba Disney Channel. Nebo The perks of being a walflower. Jako vážně? Ten, kdo stojí v koutě?
A co vy? Jaký je váš názor na tohle?

Zakázat we♥it

14. november 2013 at 15:41 | Jamie Williams |  Me & everything about me
Zdravím, koťátka!
Hergh! Vidíte tu holčinu? Vypadá jak Justinova OLLG z koncertů, nemyslíte? Teda ještě z dob, kdy dostaly věneček/korunku, k tomu pugét růží, byla obletovaná a bylo to prostě skvělé...
Poslední dobou mi hrozně chybí starý Justin. Ten, do kterého jsem se zamilovala, náš malý Kidrauhl... Bojím se, ale... Už to tak asi bude. Hodně dlouho si s tou myšlenkou pohrávám a silně se obávám, že už... Ani nevíte, jak těžce se mi to vyslovuje, i jenom takhle přes internet. Už nejspíš nejsem belieber.
Tak. A je to venku. Vážně nejspíš netušíte, někteří možná ano, jak příšerně to bolí. Justin mi byl útěchou už tolikrát, vždycky mi mimoděčně dokázal pomoct, svýma textama mě konejšil, ale teď... Mám hrozný pocit viny. Ne, sama nevím proč. Ale tenhle nový Justin, který "vyrostl" mi přijde jako někdo zcela cizí. Ale o tomhle ten článek vlastně vůbec neměl být. Vlastně ani nevím, o čem měl být, mám toho tolik na srdci, že jsem si řekla, že si k tomu prostě sednu a budu psát. Jsem nemocná, víte? A doma se nudím. Pořád mám takový zvláštní pocit z toho Doriana Graye a nějak nevím, co si o všem myslet. To je totiž první knížka, která mě vážně zasáhla. Kdo jste jí četl? Potřebovala bych si o ní s někým popovídat...
Předpokládám, že všichni znáte čepice tzv. beanie. Lidi, upřímně. Vážně vás to všechny baví? Narazit si na hlavu čepici, nejčastěji s nápisem "Bad hair day" a vyrazit do ulic, kdy za cestu trvající dvě minuty potkáte dalších šest (minimálně!) lidí s tou stejnou? Já jsem striktním zastáncem originality. Nebo se o to přinejmenším pokouším. Takže tohle mi přijde infantilní, stejně jako móda ombré, které prostě MUSEL mít každý, jinak nežil. Nebo jak všichni natáčí vlogy, nebo se o to snaží. Bože, najděte si něco a buďte alespoň kapku svý! Já chápu, že je to v dnešní době vážně těžké, ale snažte se!
Předpokládám, že všichni tuhle krásku znáte. Nebo alespoň část z vás. Ona je prostě neskutečně krásná. Já jí sice nějak moc neznám, jenom vím, jak se jmenuje (Acacia Clark) a musím říct, že se mi zdá prostě neskutečně krásná. Jo, je to taková ta obyčejná holka, rovnátka, ničím nezajímavý obličejík, vlasy na hlavě taky má, oči a nos na správných místech taky, ale... Nevím, prostě se mi zdá pěkná no.

Mám nějakou psavou, všimli jste si? Ne, vážně za to nemůžu... Ale prostě si s někým potřebuju pořádně popovídat a takhle můžu mít alespoň nějaký dojem, že se mnou někdo mluví, ačkoliv ani pořádně nekomentujete, že. Budu předstírat, že mi to nevadí, ale opak je pravdou. No, mrzí, ale co s tím nadělám, bohužel. Třeba vás to přiměje, abyste mi někdo nějaký komentář věnoval. Prosím. *Kočičí očíčka*
Tak na konec vám zase věnuju pár obázků. A!!! Tím se dostáváme k tomu, proč se dnešní článek jmenuje tak, jak se jmenuje. Musím říct, že jsem se neskutečně zamilovala do takové té stránčičky na obrázky. We♥it se to jmenuje. Předpokládám, že to všichni znáte. Já to mám založené už dlouho, ale nepoužívala jsem to a teprve Murphy (SLEČNÁ PÚOVÁ!) mě k tomu dovedla. Od tý doby jsem silně závislá a neustále hledám nové... a nové... a nové... a nové obrázky. Jaké? Všechny možné. Uvidíte sami!
Prosím! To soví pyžámko chci! Jestli někdo náhodou neví, čím mě obdarovat...
Proč je Demi tak krásná? To mi řekněte.
Zaynie a Louí! To jsou ale ňuňáci!
Ano... Liam a líčení vedle sebe. Hodí se to, ne?
Tak to vidíte. Prostě míchanice všeho a vlastně ničeho.

Diary #11.

13. november 2013 at 14:27 | Jamie Williams |  Me & everything about me
Zdravím všechny, zdravím napravo a zdravím i nalevo! Jo, i tebe zalehlýho za obrazovkou zdravím!
Nevím, co dělat a proto jsem se rozhodla, že diary tu už dlouho nebylo a tak něco napíšu. Víte, v mém životě se pořád něco mění a já ty změny nějak nestíhám sledovat. Včera jsem dočetla Obraz Doriana Graye (knihu doporučenou od jednoho z mých koťátek; nebojte fotku ukážu na konci článku) a... Mámz toho poněkud rozporuplné pocity. Styl knihy... Moc se mi ten překlad líbil a uvažuji o tom, že si to přečtu i v originále, abych věděla, jaký Wilde byl jako autor.
Něco jsem si o něm musela zjistit. Jako o Oscarovi. A tady je jakýsi stručný výcuc. Žil na pomezí 19. a 20. století, vystudoval klasickou filozofii v Dublinu na Oxfordu a byl to prozaik. Psal verše a všechno možné. Měl manželku a dvě děti, takže naoko působil perfektním dojmem. Ovšem byl homosexuál a to bylo v tu dobu ilegální, takže byl odsouzen na dva roky nucených prací. Dost smůla, že?
Myslím, že ho to nějak muselo poznamenat. Jako ten trest. Ta knížka je... Tak nacpaná emocemi, bolestí a přesto neskutečnou láskou... Tady je odkaz na jeho oficiální stránky -> http://www.cmgww.com/historic/wilde/. Třeba se Vám to bude někdy hodit, no.
Ale pryč od těchto smutných témat, která ve mně vyvolávají rozporuplné pocity. Plánuji sepsat takový seznam knih, které mě něčím zaujaly a které bych ráda doporučila, takže budu ráda, když vám třeba i poslouží ve chvílích, kdy se budete nudit a nebudete vědět po čem sáhnout.

























































Proč.... Proč je Horan tak dokonalej? Kdo mu to zatraceně dovolil? A kdo to dovolil Theovi?












Ten druhý obrázek je tak... tak strašně moc pravdivý... Kdybyste věděli... Kdybyste si jen dovedli představit, jak zatraceně moc se cítím osamělá... Někteří z vás tuší, někteří asi ne, ale je to pravda. zatraceně krutá pravda.












Podobný svetřík bych vážně chtěla... Nevíte někdo, kde se dá sehnat za rozumnou cenu? A to kotě? Nyuuu...












Miluju koťátka. Neskutečně moc. Mým snem je minimálně jednu kočičku mít ^^
Tímto končí dnešní várka obrázků a doufám, že se najde alespoň někdo, kdo si tento článek přečte a třebas mi i věnuje pár hezkých slov... A třeba i radu jak se necítit tak zatraceně osaměle.

Domácí násilí

12. november 2013 at 12:44 | Jamie Williams |  Stories.
Obrázek je z google.com
By: Jamie | Title: Domácí násilí | Warning: Smrt

Gifs 0.4

11. november 2013 at 12:51 | Jamie Williams |  Gifs

Borůvkové léto s Terezou

10. november 2013 at 12:39 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Borůvkové léto s Terezou
Autor: Petra Braunová
Nakladatelství: Albatros
Rok: 2007

Knížka vypráví o dvou hlavních hrdinech, Michalovi beznadějně zamilovaném do okouzlující třídní krásky Barbory a Tereze, která je doma věčně sama, protože rodiče neustále cestují. Náhodou jsou svedeni dohromady za účelem komparzu do filmu a oba jsou vybráni, což se nakonec v poslední chvíli změní a za Michala má jít hrát jeho nejlepší kamarád Štěpán, který se natruc vyspal s Bárou a všeobecně mu pořád něco kazí. To Michala naštve, už jenom proto, že by se Štěpán podle scénáře měl jeho Terezky dotýkat a zmlátí ho, přičemž mu zlomí nos a vyrazí dva přední zuby.

Když to vezmu kolem a kolem, kniha vyprávěla o obyčejných věcech, které prožívá snad každý puberťák, tedy až na ten komparz do filmu, a proto byy se dalo říct, že je dobrá. Plus autorka ještě psala zajímavým stylem, tedy do závorek psala různé věci z budoucnosti.
Například: "... Nepomáhala četná plesknutí přes prsty od mámy ani domouvání učitelek. (Nezbaví se toho ani jako dospělá, a s úžasem zjistí, že si i její šestiletá dcera okousala všechny pastelky.)

Takže pokud se chceme odreagovat u knihy, nad jejímž dějem nemusíme nijak složitě přemýšlet, dávám palec nahoru.


Hodnocení: 3,5/5

Samota ve dvou

9. november 2013 at 12:37 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Samota ve dvou
Autorka: Sara Kadeforsová
Nakladatelství: Albatros
Rok: 2004

Děje se odehrává ve Švédsku, kde se na internetu seznámí dva mladí lidé, Ida a Simon.
Ida je všemi oblíbená a obletovaná čtrnáctiletá dívka, která je velmi krásná, populární a na co si ukáže to má, přičemž žije v centru města.
Naopak Simon je neoblíbený patnáctiletý kluk, kterého třída nesnáší a jen kvůli jednomu klukovi, jenž se mu směje za to, že baletí a nadává mu do "teploušů." Jednoho dne se tihle dva seznámí na chatu na internetu a začnou si psát, kdy si Ida uvědomuje bezbřehost svého života a Simon naopak roste a dovoluje si čím dál tím víc. Jejich vztah se samozřejmě neobejde bez problémů, rozkolů a chvílemi i vzájemné nenávisti, jenže co by se dalo od knihy pro dívky očekávat, vše dobře dopadne a dají se dohromady, ačkoliv jsou natolik rozdílní.

Chvílemi jsem se v ději ztrácela a ačkoliv by to měla být oddechová kniha, nezdála se taková. Člověk musel být soustředěný a vnímat všechna jména, zápletky i vedlejší problémy, chvílemi si dokonce i domýšlet, co autorka mezi řádky mínila.

Takže mé hodnocení: 2,5/5

Konečně!

8. november 2013 at 12:24 | Jamie Williams |  Stories.
Zdroj: Tumblr
By: Jamie | Title: Konečně | Raiting: 13+

Recenze: Radek

8. november 2013 at 12:20 | Jamie Williams |  Movies & books & others
Název: Radek (Mistr v komplikování vlaastního života)
Autorka: Katka Heřmanová
Nakladatelství: Nová Forma
Rok: 2013

Celý děj se točí okolo hlavního hrdiny, poměrně obyčejného chlapce Radka. Jenže on není tak obyčejný, skrývá jedno tajemství a to, že ho zajímá stejné pohlaví.
Kniha vlastně začíná ve chvíli, kdy to odhalí jeho rodiče a tím se rozpoutává nekončíčí kolotoč schůzek, návštěvy postele, potencionálního vztahu a nevyhnutelného rozchodu, protože jeho maminka je tímto natolik zaujatá, že má nekončíčí potřebu seznamovat s Radkovými polovičkami.
Poté si ovšem Radek uvědomí, že je zamilovaný do svého nejlepšího kamaráda Robina. Jak se dalo předpokládat. Jenže Robin gay není a co víc, má přítelkyni. Radek se jakou dobu trápí a nakonec, po několika rozhovorech s mamkou, se odhodlá a jde Robinovi přiznat barvu. A jak se ukáže, Robin není takový jaký se zdá a samozřejmě je do Radka také zamilovaný, čímž kniha končí.

Jelikož je kniha kraťounká, má 89 stránek a to ještě ve formátu A6, dá se přelouskat klidně i během jízdy metrem. Člověk se vážně nenudí, některé hlášky jsou vážně vtipné, ale nic přínosného to není. Pokud nechcete nad knihou moc přemýšlet a jen se pobavit nad strastmi jednoho kluka, doporučuji.


Hodnocení: 4,5/5