My hero

2. july 2013 at 10:14 | Jamie Williams |  Jednorázové
Vím, že se Vám skoro nevěnuji, ale poslední dobou mám zdravotní potíže a... Je to těžké.
A na této povídce je to vidět, dopadlo to tragicky.
Snad mě omluvíte! xx

"Tady máte to kafe," pousmívám se na blonďáčka, který sedí u pultu a cosi soustředěně čte. Jen nepřítomně bručí poděkování a znovu se vrhá do čtení, až se mu na čele tvoří vráska.
Jelikož v kavárně není zrovna moc lidí, je dopoledne a tudíž je poměrně klid, mohu se opřít o pult a sledovat toho chlapce, který sem chodí každý druhý den a vždycky si sedne na stejné místo, objedná stejné kafe a sedí tu tak dlouho, dokud se nepřítomně nepousměje, koukne na hodinky a jedním lokem dopije. Poté se na mě mlčky podívá, ani nepozdraví, a je pryč.
Zálibně si ho prohlížím. Jeho modro-šedé oči mě k sobě neskutečně vábí a blonďaté vlásky s odrustajícími kořínky jsou prostě sexy. Sice nosí volná trička, takže se nemohu pochovat pohledem na jeho hrudník, ale díky jeho uplým džínsům obepínajících mu zadek, si dokážu představit, co skrývá od oblečením.
Náhle se rozeznívá zbvonek a ohlašuje mi, že někdo vešel. Poněkud lhostejně zvedám pohled a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Louis, můj neskutečně žárlivý, egoistický a sebestředný bývalý spolu s bandou hrubých kamarádíčků!
"Dobrý den, co si dáte?" Stále se pokouším zachovat svou profesionální odtažitost, ale moc mi to nejde, hlas se mi láme a zní spíše jako pištění nějaké myši, než lidská řeč, což, jak se zdá, upoutává pozornost toho blondýnka a ten ke mně zvedá pohled.
"Nazdárek, kočičko," pousmívá se na mě Louis a snaží se mě chytit za ruku, aby mě k sobě přitáhl. Prudce uskakuji dozadu, až se loktem bouchám o skříňku a bezděky usykávám. Celá banda těch neandrtálců se škodolibě rozesmívá a obestupují celý pult, abych neměla kam utéct. Zbaběle si je prohlížím a kloužu očima po místnosti, zda najdu nějaký způsob, jak si pomoci, ale všichni zákazníci mlčí a hledí si svého. Náhle na sobě cítím pohld toho neznámého a když se na něj otáčím, vidím, že se zvedá; zřejmě chce něco dělat. Prudce vrtím hlavou, ale on se nenechává odradit, klepe Louisovi na rameno.
"Promiň, ale mám pocit, že se tě tady slečna bojí a nechce s tebou nic mít. Pokud si neobjednáte, byli byste tak laskavi a odešli?" Omámeně na něj hledím. Sice je drobný, ale neohroženě se před Louisem, který je oděný celý v černém, tyčí a jeho hlas je sice tichý, ale výhružný.
"Hele, chlapečku, jdi si opruzovat někam jinam," syčí na něj poněkud zaražený Louis. Blonďák se nedává, rty se mu vlní do znechuceného úšklebku a zvedá pěst.
"Říkám to naposledy a už to opakovat nebudu. Odstřel. A pokud se dozvím, že jí ještě kdokoliv z vás bude otravovat, dopadne to mnohem hůř, než tohle." Při posledním slově Louise prudce uhodí pěstí do nosu, až mu teče červená a zlomyslně se usmívá. Ohromeně na něj hledím.
"No bude to?!" rozkřikuje se poté, když všichni stojí a jen nehybně zírají. Louis na svou bandu mává rukou a cosi si brmlá pod vousy, zatímco se pokouší zastavit krev. Ti se rozprchávají, jako by do nichh střelilo a celá kavárna začíná prudce tleskat jeho hrrdinství.
Ten se červená a usedá zpět na svou židličku, ale nevrací se ke knížce, jen se na mě usmívá.
"Děkuji," šeptám a roztřesenou rukou sahám po sklence vody, abych osvěžila své vyprahlé hrdlo.
"Jsem Niall. Nechceš si se mnou dát na povzbuzení kafe?"ptá se a skládá si rozložeené věci do své tašky se samolepkami s Irskem.
"Za deset minut by mě měla přijít vystřídat kolegyně. Ráda si s tebou potom někam zajdu," odpovídám mu stydlivě a vděčně se usmívám. Co by se stalo, kdyby tu nebyl? Nebo kdyby jenom seděl a koukal do země, jako všichni ostatní? Asi bych se už válela někde ve vedlejší uličce, podřezaná a znásilněná. Ne, takový Louis není, já vím, ale... náhoda je blbec, no.


Celý ten den byl nakonec neskutečně krásný. Niall se ke mně choval vážně hezky, neustále mě chránil a večer, když mě doprovázel domů, mě dokonce chytil za ruku. Zjistila jsem, že je ještě větší stydlínek než já, ale to mi nevadí. Mám někoho, kdo mě možná bude mít rád jenom pro mě. A ještě ke všemu mě zachránil. Můj princ na bílém koni.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | 7. july 2013 at 21:12 | React

Ty víš, že mám ráda tvoje povídky .. a tahle je jedna z těch nejhezčích ... ale nějak mi k tobě nesedne :/

2 Claire* Claire* | Email | Web | 19. august 2014 at 19:41 | React

Aaa ta představa je vážně krásná :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement