Kdyby - chyby

11. july 2013 at 12:30 | Jamie Williams |  Jednorázové
Podle jedné nejmenované divná a bez smyslu - necituji doslova - ale i tak Vám jí sem hodím.
Okay?

Otřeseně hledím na svou kamarádku, která si nervózně hryže spodní ret a pohled má sklopený k zemi, tak moc se bojí mé reakce. Myslí to vážně? Doopravdy se z ní stala ta.... Čtyřprocentní menšina? Vždyť... Já... Miluji jí! Nemůže být... Na holky!
"Allie.... Prosím, řekni, že si ze mě dělááš legraci," žadoním a chytám jí zaa obě ruce, jako tisíckrát, milionkrát před tím. Teď ovšem ucukává, zřejmě chtěla ucuknout, ale nakonec setrvává v mém sevření a zvedá svůj pronikavě zelený zrak ze země.
"Lou, promiň," omlouvá se. V tu chvíli mi puká srdce. Sice ne doopravdy, ale pomyslně určitě a já tu bolest fyzicky cítím. Nikdy nebude moje! Nikdy jí nebudu moci líbat, držet jí v náručí když usíná, nesledovat jí jak se probouzí, nemoci jí vařit snídani, vést si jí od oltáře... všechny mé sny se hroutí jako domeček z karet. A já se ptám proč?! Proč já? A proč ona?
"Louisi," Něco říká, ale já jí nevnímám. Nemohu. Jen si uvědomuju tíhu jejích drobných dlaní v těch mých, její rty, které se pohybují do rytmu prudké a rychlé řeči, vlasy, které jí poněkud léají všude kolem, oči bystře létající všude kolem a hlídající, co se děje.
Aniž bych si uvědomil, co dělám, prudce beru její obličej do dlaní a tisknu naše rty k sobě. Naléhavě jí držím za bradu a skoro jí až nutím mě líbat, přičemž se jí skrz náš polibek pokouším vyjádřit, jak moc pro mě znamená a že snad nemůže myslet vážně, že bude radši na holky.
"Přestaň, Tomlinsone. Hned," rozkazuje mi, zatímco se ode mě pokouší odstrčit a zoufale mi mlátí pěstičkami do hrudníku. Otřeseně jí pouštím a teprve teď si uvědomuji, co jsem vlastně udělal. Dotýkám se svých rtů, na kterých ulpěl její lesk a couvám; vypadá, že by mě vážně byla schopná zabít. A vím, že ona je ten typ, který pro ránu nejde daleko, takže i proto jsem poněkud obezřetný.
"věřila jsem ti a řekla ti to! A co ty uděláš? Místo toho mě začneš líbat! Prasáku! Už s tebou nechci mluvit!" rozčiluje se a odchází z místnosti, jen dveře prásknou.
"Tady vlastně bydlím já," vrací se do pokoje a rukou ukazuje směrem ven. Gesto je jednoznačné.
"Vypadni, Tomlinsone," rozkazuje a skoro až vrčí, aby mě vyhnala. Se svěšenou hlavou odcházím a neustále přemítám, co jsem to vlastně provedl.
Ztratil jsem Allie a to jenom vlastní vinou. Kdybych jí nepolíbil, kdyby se jí to nelíbilo, kdyby nebyla horká hlava, kdybych nebyl vůl, kdyby nebyla bi.... Kdyby - chyby, že?
 

2 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | 13. july 2013 at 16:47 | React

Doufám, že necituješ mě zlato, protože to jsem neřekla ... ale nebudu se opakovat. Líbí se mi ... Jen se nějak možná nechtěně stavím na stranu Louise :') a nevím, jestli přesně to jsi chtěla :) Možná mi nevěříš ... ale musím ti to sem napsat.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama