Vyhrálas mě, teď jde jen o to, jestli vyhraješ i mé srdce 3

26. june 2013 at 9:22 | Jamie Williams |  Vyhrálas mě, teď jde jen o to, jestli vyhraješ i mé srdce
Tento díl je věnovaný Murphy, protože si ho objednala! (:
Hope you like it! xx

"Justine, moc ti děkuji za ten včerejšek, nečekala jsem ho; moc se mi líbil," pousmívá se náhle An u snídaně, spíše brzkého oběda, když všichni sedíme v mé jídelně a spokojeně se cpeme, oči zarudlé od kouře z včerejší - dnešní party..
"Justine?" přerušuje tok mých myšlenek. Zmateně na ní upírám oči a všímám si, že se ke mně zkoumavě naklání, zrak jednoznačně starostlivý, ruku položenou na mém předloktí.
"Copak?" pousmívám se na ní, přičemž se pokouším uklidnit poněkud splašený tep mého srdce, který způsobil ten andílek přede mnou s nebeským úsměvem a nejzelenějšíma očima na světě; snad kromě Harryho.
"Víš... Je to tu s tebou dokonalé, jsi úžasný a líbí se mi, jak o mně pečuješ, ale... Jsem tu sice jen necelétři dny, ale chybí mi rodina... Já... Je mi to vážně hloupé, ale chtěla bych odjet dříve." Nejprve její slova nechápu, nebo spíše odmítám pochopit. Co tím myslí? Odjet dřív?
Toto prohlášení mě ještě utvrzuje v názoru, že je jinná než ostatní. Však která z mých belieberek by se vzdala možnosti se mnou být týden a odjela po třech dnech? Ale já jí nemůžu nechat jet. To rozhodně nemohu, vždyť... Líbí se mi a moc; nesmí odjet!
"J-Já... Promy-slím si to," vykoktávám, zvedám se od snídaně, které jsem se ještě ani nedotkl a pohledem kloužu po místnosti, abych našel Horana. Rychle k němu přecházím a beru ho za ucho, přičemž ho vleču ven.
"Moje jídlo! Oni mi to sežerou! Justine, pusť mně, nebo mi to sežerou! Já mám hlad!" vřeští o své zamilovanosti a závislosti na jídle, zatímco se všichni neskutečně smějí. Kdyby mi An před chvíli takhle nezkazila náladu, smál bych se s nimi, ale pomyšlení na to, že ta neustále se červenající naivka má odjet se mi nelíbí a musím to vyřešit!
Jakmille se Niall alespoň trochu uklidňuje, chrlím ze sebe to, co mi řekla a čekám, co z něj vypadne. Překvapeně mrká a vraští obočí, jakoby přemýšlel.
"Zkusím z ní vytáhnout, proč doopravdy chce odjet. Tohle se mi nějak nezdá, že by zdrhala jenom ze stesku po rodině," usuzuje nakonec po chvíli zamyšlení a povzbudivě se pousmívá. Vděčně se mu věším kolem krku a slibuji mu hory doly, pokud mi jí tu pomůže udržet.
"Můžu se už jít najíst?" Nad jeho otázkou si ztěžka povzdychuji a protáčím oči. Poté krčím rameny, na znamení ať si jde kam chce, což odměňuje hlasitým výkřikem čisté radosti a peláší si to do domu, jen mu za patami odletuje prach.

Co kdybych jí vzal do lunaparku? To ne, bude tam spousta lidí a pochybuji, že by nás tam fanynky a paparazi nevyčmuchali... Možná bych jí mohl vzít do kina!
Vážně? Do kina? Na co myslíš, proboha.
A co takhle do parku? Ne; kecám nesmysly. Tohle už snad není ani možné! To mně takhle vážně poblouznila jedna z belieberek? Z mých "bells", sladkých zvonečků? Nečekal jsem, že by se to někdy stalo, ale... Přišlo to!

Po chvíli přemýšlení se vracím do jídelny, která už je více jak z poloviny prázdná; všichni se rozjeli po své práci a za svými problémy a první co vidím, je Cody jak oblbuje An, přičemž jí tak moc visí na rtech, jakoby jí chtěl vlézt až do pusy.
Nenápadně se k nim blížím, Niall mé počínání odměňujíc zlověstným úšklebkem. Z One Direction tu už totiž zbyl jen on a Harry, který stále spokojeně dříme na Grimshawovi; ten se ho ovšem pokouší probudit, což se nedaří.
"Takže se ti tady líbí? Je skvělé, že jsi za mnou v noci přišla," Jediná tahle věta pocházející z Codyho úst mi tlak zvyšuje snad na 269. Co tím jako myslí?!
Tak nenápadně, jako jsem se tam připlížil, se zase vzdaluji, abych si mohl sednout vedle svého spokojeného irského beliebera, který se obouruč cpe.
"Nialle, máš ve vlasech čokoládu a... Vajíčka," promlouvám na něj s povzdechem, zatímco mi cukají koutky úst. Můžu být jak chci rozzlobený, můžu být jak chci vytočený, ale tohle blonďaté ztřeštiprdlo mě vždycky rozesměje, ačkoliv nepřímo. Niall se namě omluvně pousmívá, vybírá si jídlo z hlavy, letmo si to prohlíží a poté si to strká do pusy.
"Ježiš, ty seš prase!" vyprskávám na něj, zatímco ho pleskám přes rameno. On žebry naráží do stolu, vidličku si zapichuje snad až do mandlí a rozkašlává se jako šílený. Rychle mu pomáhám od nežádoucího předmětu v jeho ústech a zatímco ho buším do zad, čímž mu asi moc nepomáhám v polapení dechu, dusím se smíchy. To snad není možné, jak je praštěný!
"Horane, ty se jednou udusíš," pronáším a cuchám mu vlasy. Na prstech mi ulpívá cosi červeného a já si k tomu přičuchávám; kečup.
"Čemu se vlastně divím?" Moje otázka způsobuje výbuch smíchu u Harryho, který už je vzhůru, ale oči má stále závřené a s úpěnlivým kňučením se nechává krmit. No jo, neměl jsi tolik chlastat, když to neumíš.

"Když mě omluvíte," pousmívám sejako správný hostitel, přičemž skoro utíkám z místnosti. Pohled mi totiž tak nějak samovolně sklouznul ke Codymu a An, která mu momentálně seděla na klíně a ruce měla položené na jeho ramenou. Málem se rozbrečím! Co to se mnou dělá nějaká.... Holka?
 

2 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | 26. june 2013 at 9:36 | React

Awww.. to je úžasný .. A Niall je nejlepší ... tenhle díl mě pobavil snad ještě víc než ty předtím .. i když je Juss na dně, Horan to prostě zabíjí .. a tu úvodku ti udělám .. neboj :*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement