Vyhrálas mě, teď jde jen o to, jestli vyhraješ i mé srdce 1

3. june 2013 at 10:00 | Jamie Williams |  Vyhrálas mě, teď jde jen o to, jestli vyhraješ i mé srdce
Hahahahahha, bude tam i Cody!! Jakože Cody Simpson!!! Huh, love him :33

"Těšíš se?" poňouká mě škádlivě Cody, zatímco mi loket vráží do žeber, tak silně, až mám pocit, že mi projede druhou stranou ven. Nešetrně ho od sebe odstrkuji a radši se pokouším přes veškerou tu ochranku, která stojí kolem mě, rozhlédnout kolem, abych zjistil, jestli je ta dívka, která mě vyhrála už tady. Nikde ji nevidím, ale není se čemu divit vzhledem k tomu, že jsem oproti těm obrům tak mrňavý a tudíž přes ně nedohlédnu.
"Mohli byste uhnout, chlapi?" ptám se jich se zašklebením, když se marně natahuji na špičky. Jeden z nich se na mě otáčí s povytaženým pohledem a výrazem jakobych byl úplný idiot.
"Myslíte to vážně, pane Bieber? Aby ty vaše weird fanynky začali šílet a ušlapali vás?" promlouvá a znovu se obrací na své místo. Nasupeně se otáčím na Codyho, který stojí v tom malém prostoru se mnou a momentálně dusí smích v hrsti. Nejradši bych udusil jeho, ale teď to jen přecházím s hrozným zasipením a tiše si stěžuji:
"A jak mě má teď ta holka najít?" Blonďák ustává ve svém smíchu a hledí na mě stejně jako před chvílí ta ochranka.
"Myslíš, že by byla tak blbá, že kdyby viděla obrovskou hromadu chlapů, kteří stojí na jednom místě a ani se nehnou, nepoznala by, kdo je vevnitř? Že by nepoznala, že někoho hlídají? Promiň, ale mám pocit, že tvoje fanynky nejsou blbé," poušklíbá se, zatímco si klepe na čelo. Z legrace ho pleskám do ramene, což mi oplácí a ještě výpad mi oplácí. Za chvilku se mydlíme jak malí kluci, což na tom vyhraněném metr krát metr nejde moc dobře, takže všemožně narážíme do naší stěny, která se ani nehne, jakoby to vážně byli sochy.
"Dobrý den," slyším švitořit jakýsi napjatý hlásek, který značí její nervozitu. Okamžitě přestáváme v našich hrátkách a jen si vyměňujeme jednoznačný pohled. Musí to být ona.
Aniž by kdokoliv z ochranky cokoliv řekl, mlčky se rozestupují a nešetrně jí srkajík nám, jen klopýtá a padá. Oba napřahujeme ruce, abychom jí zachytili, ale je to Cody komu padá do náruče. Jakmile si uvědomuje, komu leží v objetí a kdo se na ní lehce usmívá ze vzdálenosti několika centimetrů culí, prudce sebou trhá a krvavě rudne. Musím přiznat, že cítím jakousi iracionální vlnu žárlivosti, která mě zaplavuje. Je to MOJE belieberka, proč leží u Codyho?!
"Ahoj," šeptám tiše, abych se tak trochu připomněl, že tu pořád jsem. Dívka se zvedá, jakoby si teprve teď uvědomila mou přítomnost a u koho že vlastně vyhrála tu soutěž a rudne ještě víc. Poté vypískává a vytrhává se Codymu, aby po mě mohla skočit. Překvapeně vykníkávám, ale také jí objímám, přičemž se šklebím na svého kamaráda, aby se tak blbě nesmál.
"Ahoj," usmívám se na ní znovu, když se ode mě celá zarudlá odtahuje, zatímco v ruce nervózně svírá ucho svého batohu.
"Pane Bieber? Některé dívky, i chlapci, na nás začínají tak zvláštně hledět. Myslím, že by bylodobré, kdybychom se vzdálili z letiště a dovezli vás, pana Simpsona i slečnu Klerovou do bezpečí," otáčí se na mě náhle jeden z členů ochranky. Mlčky přikyvuji a než se stíhám, jako správný gentlamen, natáhnout pro Anninu zavazadlo, Cody mě předbíhá a ještě se na mě ten zloun vesele poušklíbá.
"Půjdeme?" ptám se své společnice s úsměvem a něžně jí beru za ruku, přičemž jí neopomínám hlídat, kdyby náhodou omdlela, protože vážně vypadá jako na pokraji zhroucení. Vyměňuji si s Codym veselý úšklebkem a za dívčinými zády mu posílám vzdušný polibek, aby neviděla, jak se o ní s Codym skoro až hádáme.

"Tak co? Jak se ti líbí pokoj, rozmysli si dobře svou odpověď, pokud ti bude cokoliv vadit, řekni, budeš v něm bydlet dalších sedm dní," varuji jí u večeře, přičemž se k nám Cody neopomněl zase přicpat. Ten kluk se mi snad jenom zdá!
"Jo, je v pořádku, akorát..." Stydlivě klopí pohled do polévky, kterou před ní právě pokládá někdo ze sližebnictva a mlčí.
"Akoráááát?" natahuji schválně slovo ,abych se dozvěděl, co jí trápí. Na první pohled se zdá být tkaová... Milá. Je sladké, jak se pořád červená, přičemž barva jejích tváří prudce kontrastuje s ryšavým ohonem.
"Akorát mám pokoj moc daleko od toho tvého," prozrazuje nám nakonec své tajemství. Cody se potěšeně usmívá a pokládá jí dlaň na ruku. Zmateně na něj kulí svá modrá kukadla.
"Neboj, máš ho alespoň blízko toho mého," vysvětluje jí a škádlivě na mě vyplazuje jazyk, přičemž se vzápětí dává do jídla.
"Počkej. Cože? Ty tu hodláš bydlet? Jak dlouho?" kvílím zoufale.

"Dokud Anna neodjede.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Murphy Murphy | 11. june 2013 at 15:23 | React

Hahah .. Cody ... takovej protiva :'D Zlato, proč se o tu holku s "ryšavým ohonem" přetahují oba tvý idolové? :'D Je to sladký a vtipný, což mým povídkám bohužel chybí ... vtip :') Love it :*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement