Jedna

26. june 2013 at 9:45 | Jamie Williams |  Fast, fast, faster!!! [Tohle je závod s časem... A ty prohráváš.]
Čekám na traileeer... A úvodku.. Ale všechno přijde. Doufám.

Ztěžka usedám do křesla ke krbu a ruku bezděky pokládám na opěrku druhého, kde vždycky sedávala ona. S povzdychem do ruky beru knížku, pomalu usrkávám černého čaje s medem, který jsem si udělal jen o chvíli dříve a pokouším se nemyslet na nic jiného, než na detektivku v mé ruce.
"Tati, tati!" křičí náhle polekaně Darcy a já se prudce rozbíhám do schodů, abych se dostal k jejímu pokoji a mohl jí ochránit od noční můry. Ale nenacházím jí. Místo ní v její postýlce leží nějaký list papíru, který okamžitě beru do ruky.
Tvá dcera je teď naše,
pokud najít chceš jí,
budeš muset snažit se,
ani nezkoušej volat policii.
"Co to je za blbej vtip?!" kleju rozhořčeně a otáčím se kolem vlastní osy, přičemž marně doufám, že je to jen nepovedený fórek a moje blonďatá kudrnatá holčička každou chvíli odněkud vyskočí a se smíchem se mi pověsí kolem krku.
"Darcy," štkám bolestně a klesám na kolena. V uších mi zní její výkřik: "Tati, tati!" Proč jsem nebyl rychlejší? Mohl jsem jí zachránit, jenže jábyl pomalý; stejně jako předtím.

"Miláčku, dělej! Musíme stihnout Darcyino vystoupení, jinak s náma zase nebude mluvit!" smál se můj andílek, vlekouc mě za ruku za sebou. Jen jsem supěl, abych stačil, ale nepomáhalo to a před námi byly ještě tři bloky cesty. Náhle se ze zatáčky vyřítilo auto; moc rychle jedoucí auto a jak byla přede mnou a nadšeně cupitala, abychom naší dcerku viděli, vzalo jí sebou. Můj malý andílek, světlo mého života, má krásná manželka... Na místě byla mrtvá.

A já si doteď vyčítám, proč jsem neuměl udržet krok. Kdybych byl vedle ní, ležel bych tam já; ona by dál mohla být s Darcy, jenž stále nechápe, co se vlastně stalo.
"Darcy, kočičko...," šeptám zdrceně jméno naší dcerky stále dokola. Už dříve mi vyhrožovali jejím únosem; jako jedna z nejbohatších rodin na světě to nemáme lehké, ale nečekal jsem, že by to doopravdy udělali. Kde byla ochranka?!
Rozhořčeně sbíhám schody, dopis stále držíc v ruce, abych našel své bodyguardy a mohl je zaúkolovat; trest počká. Jenže hned před vchodovými dveřmi narážím na první mrtvolu.
"Done," šeptám jeho jméno a klekám si k němu, abych mohl zjistit, zda je ještě šance na záchranu. Čistý průstřel hlavy mluví za vše.
"Odpočívej v pokoji, starý brachu. Tohle sis rozhodně nezasloužil," loučím se s jedním ze své ochranky a souběžně nejlepším přítelem. V očích mě pálí slzy, ale musím najít svou dceru.
"He-" Výkřik se mi zadrhává v krku; v ležící osobě poznávám svého služebně nejstaršího bodyguarda.
"Henry, i ty?" Jaká zrůda vystřílela mou ochranku a unesla mou dceru? A proč?
Když se k němu skláním, v jeho zádech nacházím šíp. Šíp? Kdo v dnešní době zatraceně používá luk a šípy? Tohle není normální.
"Proboha, kdo ještě?!" Skoro se až bojím pokračovat. Nechci vidět, jestli dostali i Bena, čerstvě devatenáctiletého blonďáčka, který nastoupil před týdnem a patří k nejužšímu kruhu ochranky, která chodí stále se mnou. V duchu se bezděky modlím; já, zarytý ateista, promlouvám k Bohu, aby alespoň jeho ochrránil.
"Bene!" vyjekávám, když vidím, že sice leží na zemi, ale stále dýchá. Možná mělce, ale dýchá a to je důležité. Rychle vysílačkou přivolávám Alexe, který sídlí v nedaleké budově. Jak jsem předpokládal, už zalarmoval policii.

Na jazyku mě pálí otázka, jestli viděl útočníky, ale mám jiné starosti. Udržet svého Bena naživu a zachránit Darcy. Musím; dlužím to své Die; krásné české ženě, která ukradla mé srdce.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement